V příslušenství držáku byl pouze šroub pro jeho upevnění do auta, jinak nic. Při zběžném ohledání jsem zjistil, že otočná část se přímo dotýká horního okraje základní části držáku. Kontakt dvou částí z tvrdého plastu by mohl být za provozu zdrojem vibrací a pazvuků, takže jsem hledal způsob, jak obě části od sebe elegantně izolovat. Nejprve jsem uvažoval o plstěných nálepkách umístěných na okraj držáku, ale ty by musely být docela dlouhé, aby pokryly celý úhel otočení horního dílu.
Nakonec jsem našel kýžené elegantní řešení v podobě gumového kroužku, který nyní vložím přímo do spoje obou dílů a tím zamezím jejich kontaktu. Ten kroužek jsem vyhrabal z domácích zásob nepotřebných věcí a zřejmě se jedná o staré těsnění z nějakého mosazného šroubení.
Stisknutím západky jsem oba díly držáku rozpojil a do horního dílu jsem namáčkl ten gumový kroužek. Pak jsem opět oba díly spojil.
Kroužek vytvořil ve spoji dostatečnou mezeru na to, aby se oba díly ani za jízdy po kotárech nepotkaly.
Na spodní straně držáku je nalepen pásek suchého zipu, který držák uchytí pevně ke koberci na podlaze auta. Přibalený šroub tak bude mít hlavně pojistnou funkci.
Montáž držáku nápojů jsem dokončil jeho přišroubováním ke středové konzoli auta. Vše perfektně pasovalo, takže jsem s tím neměl sebemenší problém.
Držák nápojů vyplnil původně nevyužitý prostor mezi středovou konzolí auta a sloupkem řadicí páky. Za jízdy je za všech okolností zcela tichý, takže jsem s ním velmi spokojený. Nejčastěji jej při kratších trasách využívám pro odložení mobilního telefonu, který zastrčím mezi gumové segmenty v otočném horním dílu. Telefon je takto uchycen pružně a nikde se mně za jízdy neklepe o tvrdé plasty.
Možná i díky podložení gumovým kroužkem je horní díl držáku velmi stabilní i v pootočené poloze. V této poloze je samozřejmě aretován přímo konstrukcí otočného mechanismu.
