
Asi nejlepším způsobem vyspravení by bylo úplné vyřezání zrezivělé části plechu a přivaření plechové záplaty. Já však takovou možnost v mých domácích podmínkách nemám, takže to budu řešit alternativní cestou sklolaminátové záplaty.
V rámci přípravy podkladu jsem ocelovým kartáčem na brusce odstranil volné části rzi a odlupující se barvy. Domnívám se, že takto napadený plech už není možné mechanicky vybrousit až na zdravou vrstvu, neboť taková na něm patrně nezbyla. Na očištěný povrch jsem následně aplikoval odrezovač Loctite SF 7505. Tento přípravek chemicky reaguje se rzí a vytváří stabilnější povrch pro následné spojení s polyesterovou pryskyřicí. Pod bělavým nátěrem bylo po chvíli působení vidět, jak se původně hnědý odstín rezavého plechu reakcí mění takřka do černého.

Následující den po vyschnutí nátěru jsem ošetřený povrch opět lehce přebrousil pomocí ocelového kartáče v brusce, abych jej zbavil zbytků odrezovače a pak jsem si plochu určenou k aplikaci laminátu ohraničil papírovou páskou. Vymezil jsem ji tak, aby po obvodu zůstala dostatečná kontaktní plocha zdravého plechu.

Na Allegru jsem si koupil 600g balení dvousložkového polyesterového tmelu značky Boll, plněného skleněnými vlákny a současně pořídil i sadu plastových špachtlí. Za tmel jsem zaplatil 118 Kč a kupoval jsem jej zde: https://allegro.cz/nabidka/spachtle-skl ... 5206110126. Špachtle stály 29 Kč a odkaz máte zde: https://allegro.cz/nabidka/spachtle-pla ... 5092559501.

Jednu ze špachtlí jsem si rozstřihl na polovinu, neboť jsem potřeboval ještě menší šířku, která v sadě nebyla. V použití širší špachtle mně totiž bránil šroub vystupující ze středu laminované plochy. Pak jsem se už s chutí pustil do přípravy tmelu a přistoupil jsem k tomu vědecky. Výrobce doporučuje mísící poměr tužidla a tmele 2-3 díly ku 100 dílům bez upřesnění, zda jde o objemové či hmotnostní díly.
Protože nemám správný odhad objemu v oku, vzal jsem si na pomoc digitální kuchyňskou váhu, což byla zásadní chyba. Do víčka od balení tmele jsem kydnul 103 g tmele a na něj jsem pak z tuby vytlačil 3 g tužidla. No již s ohledem na drobnou velikost tuby s tužidlem mně ta dávka přišla až příliš velká. Ale příkaz zněl jasně: „Vrzni tam tužidlo v poměru 3 : 100!“.
No, co vám budu povídat. Nestačil jsem přejít ani deset metrů přes dvůr k autu a špachtle trčela navěky uchycená v tvrdém tmelu jako dva dny utopený Sicilián v betonových botkách. Tak takto to prosím nedělejte.

Pro řádné vytvrzení tmelu ve skutečnosti postačí jen velmi malé množství tvrdidla. Při druhém pokusu jsem tedy hromádku tmelu přejel jen tenkým proužkem tvrdidla, a to mně konečně umožnilo s tmelem pár minut pohodlně pracovat. Přesně jsem to neměřil, ale odhaduji, že to bylo více než pět minut. Více času jsem ale nepotřeboval, takže ani nevím, jak dlouho byl ten tmel ve skutečnosti tvárný. Před aplikací tmele jsem si ještě připravil přířez silné skelné tkaniny ve velikosti mírně přesahující laminovanou plochu.

Namíchaný tmel jsem pak v rovnoměrné silné vrstvě napatlal úzkou stěrkou na laminovanou plochu. Měl jsem předem obavy z toho, že se ze tmele neustále potáhnou skleněná vlákna, a že povrch nepůjde vyhladit. Překvapivě se nic takového nedělo. Přímo do čerstvé vrstvy tmele jsem poté namačkal skelnou tkaninu. Použil jsem tenké gumové rukavice a tkaninu jsem prsty silně zatláčel tak, aby do ní tmel v celé laminované ploše nasákl.

Vzápětí jsem rychle namíchal další várku tmele a ten v další silné vrstvě nanesl na dosud nevytvrzený povrch nasáklé tkaniny. Přibližně po půl hodině byl tmel dostatečně tvrdý na to, abych mohl přebytečné okraje laminované plochy podél papírových pásek oříznout.

Laminovaná plocha se nachází v místě, které bude běžně skryto pohledu za plastovým podběhem zadního kola. Proto jsem nijak neřešil nedokonalost povrchu a pouze jsem jej lehce přebrousil smirkovým papírem.

Obdobně jsem postupoval i na opačné straně auta. Subjektivně mohu říct, že laminované plochy tloušťky cca 3 mm jsou velmi pevné. Zatlačením rukou je vůbec nelze prohnout. Čas a budoucí provoz ukáže, zda se tmel na plechu udrží a zda jsem raději neměl laminovanou plochu zvětšit a třeba i přetáhnout přes navazující kolmé okraje karoserie. Ale jsem v tomto ohledu optimista a věřím v dlouhou trvanlivost této úpravy.

Nakonec jsem opravovanou část karoserie opatřil nástřikem autolaku ve stříbrném odstínu C49L, který by měl odpovídat barvě plechové karoserie našeho Pinďi. Na fotce vypadá čerstvý nástřik světlejší, ale je to spíše optický klam způsobený přímým osvětlením auta zezadu. Za 400ml balení autolaku jsem na Allegru zaplatil 383 Kč. Kupoval jsem jej zde: https://allegro.cz/nabidka/autolak-spre ... 3236423676.
