Důvodem výměny olejové vany nebyl primárně její fyzický stav, byť na fotografii vypadá hůře než po osmdesáti letech ze země vykopaný Messerschmitt. Celoplošná koroze dosud nepostoupila příliš do hloubky plechu, takže vana by klidně mohla ještě několik let dobře sloužit. Skutečným důvodem výměny byla pro mě nepřijatelná absence vypouštěcího otvoru ve vaně.
Výměnu jsem spojil s velkou podzimní údržbou auta, při níž jsem měl sundaný zadek auta a plno věcí okolo (například alternátor). To mně trochu usnadnilo přístup ke šroubům vany. Ale i tak to v podmínkách obyčejné garáže nebylo nic příjemného, když jsem ležel pod autem a pár centimetrů nad obličejem jsem klíčem Torx E8 uvolňoval zarezlé šrouby. Musel jsem přitom postupně měnit polohu (abych na ty šrouby vůbec viděl), což bylo nakonec důvodem toho, že jsem jeden ze šroubů přehlédl a ponechal na svém místě.
Pokud to budete dělat v podobných amatérských podmínkách, tak si po vyšroubování určitě spočítejte, že máte venku skutečně všech 14 šroubů. Pro případné puntičkáře dodám že ano, na fotografii mám skutečně jen 12 šroubů. Kromě toho přehlédnutého se mně během focení ještě jeden šroub dezertér válel opodál.
Při uvolňování šroubů se nemusíme bát, že by nám vana spadla na hlavu, neboť s vysokou pravděpodobností bude k bloku motoru dobře přilepena silikonem. Budeme mít nyní naopak práci s jejím odlepením. Olej z motoru jsem před výměnou vany nevypouštěl, takže před rozlepením silikonového těsnění jsem pod vanu položil záchytnou nádobu odpovídajícího objemu (honosný název pro obyčejný starý lavór).
U nejlépe přístupného rohu pod řemenicí na levé straně auta jsem do spáry mezi blokem a vanou opatrně kladívkem naklepal ostrý nůž, jímž se mně podařilo vytvořit štěrbinu, do které jsem následně zasunul plochý šroubovák. Páčením rukojetí směrem vzhůru (šroubovák s opíral jen o vnější hranu bloku motoru) jsem spáru postupně s citem rozevíral. Přitom jsem řízeně vypustil olejovou náplň.
Dále po obvodu vany jsem šroubovák už použít nemusel, neboť ji bylo možné odtrhnout rukou. Právě v této chvíli jsem zjistil, že jeden ze šroubů jsem při uvolňování přeskočil a vana mně na něm nyní zůstala viset. Nechal jsem to tak (rozumějte: rozmetal jsem nářadí do okolí) a šel si spravit náladu trochou návykové látky (úsměv se mně vrátil až po několika pokusech). Pak do toho ovšem přišly mrazy, které mě na pár měsíců nepustily do otevřené garáže (z rámu vrat stářím vypadla výplň a sama se dosud nevrátila). No řeknu to tak, že jsem oleji poskytl dostatek času na jeho dokonalé odkapání z motoru.
Když mě nečekané březnové oteplení vylákalo ven, z odkrytého bloku motoru už fakt nic nekapalo. Při pohledu na ten otevřený blok jsem se na chvíli zaleknul toho, zda se mně do takto vyčištěného motoru na zimu nenastěhovaly myši. Naštěstí celou dobu pod motorem ležel lavór s olejem, tak by to s přístupem neměly příliš pohodlné. Přesto jsem je pro jistotu rázným zvoláním vyzval, aby opustily palubu dříve, než se stanou skutečně černými olejovými pasažéry. Pomocí planžety zalamovacího nožíku jsem pak seškrábnul zbytky silikonu a kartáčem s mosaznými štětinami jsem následně styčné plochy bloku dočistil. Před nalepením nové vany jsem plochy navíc odmastil acetonem.
U nové olejové vany jsem nejprve ujistil, že se pod výpustným šroubem nachází nějaké těsnění, obvykle kroužek z mědi. Ke své 451 jsem totiž minule koupil vanu, u níž jakékoliv těsnění chybělo. Zde však nacházím speciální šroub se zapuštěným těsněním z gumy. Úplně z toho nadšený nejsem, neboť pochybuji o dostatečné životnosti gumy s ohledem k jejímu opakovanému použití po každé výměně oleje. Raději bych zde viděl měděný kroužek, který lze pravidelně měnit za nový. Už si nepamatuji, kde jsem tu vanu kupoval a kdo je její výrobce. Záznam o nákupu zmizel hluboko v historii za milionem později nakoupených hovadin.
K osazení nové olejové vany jsem v temných zákoutích garáže musel najít všech čtrnáct šroubů, připravit si Torx klíč E8 na dlouhém nástavci a také momentový klíč pro utažení šroubů kroutícím momentem 9 Nm. Dokonalé těsnění vany zajistí teplotně odolný silikon.
Silikon jsem ve vrstvě přiměřené napatlal ve dvou řadách na obvod kontaktní plochy olejové vany. Při této sofistikovaně nanesené vrstvě dojde po utažení šroubů k vytlačení jen nepatrného množství silikonu po obvodu spáry.
Závity šroubů jsem předem opatřil vrstvou měděné vazelíny pro případ, že by bylo později nutné vanu opět demontovat. Nejsem si úplně jistý, zda to byl v kombinaci ocelový šroub + hliníkový blok dobrý nápad, ale stalo se. Pomocí obyčejného gola klíče jsem šrouby nejprve zlehka zašrouboval a až následně jsem je dotáhl momentovým klíčem.
Před nalitím nové olejové náplně jsem samozřejmě odšrouboval plastové víko na zádi motoru a vyjmul starý olejový filtr. Původní majitel takto vypouštěl olej a co zbylo ve vaně neřešil.
K uvolnění víka olejového filtru jsem použil gola klíč s klasickým šestihranným ořechem velikosti 27 mm. Současně s filtrem se mění také gumový těsnící kroužek víka, který bývá přibalen. Nový filtr jsem nejprve jedním z jeho otvorů nasunul na přívodní trubici v šachtě motoru a zatlačil až na doraz.
Před zašroubováním víka olejového filtru jsem gumové těsnění namazal trochou čistého oleje, aby se během šroubování nezadrhlo. Víko jsem nakonec utáhl maximálním přípustným momentem 25 Nm.
Výměnu olejové vany dokončím doplněním olejové náplně, ale jelikož mě na autě ještě čeká několik dalších nezbytných úkonů, tak k tomu dojde až později.
