Aby se člověk k baterii vůbec dostal, musí absolvovat malý „rozborkový“ rituál: odstranit přídavný kobereček, vyhrnout a ohnout tuhý textilní koberec, vyšroubovat pojistnou matici, a nakonec vyjmout polystyrenový podkladní klín, z jehož kapsy navíc musí vyndat zde uložený kompresor na pneu. Teprve po těchto úkonech se objeví samotná baterie, připravená k odpojení nebo dobití. Celý proces není složitý, ale je zbytečně nepohodlný – zvlášť když to člověk dělá opakovaně nebo v chladném počasí.
Rozhodl jsem se tedy, že si do Ropíka zabuduji speciální zásuvku, do které bych mohl nabíječku kdykoliv pohodlně připojit. Nejenže to zní jako elegantní řešení, ale hlavně to znamená, že už nebudu muset pokaždé před nabíjením absolvovat malou lekci akrobacie v prostoru pro nohy spolujezdce.
Potřebné díly jsem pochopitelně hledal na čínském Aliexpress. Kde jinde také člověk najde všechno od kabelových svazků do raketového motoru, až po LED pásek, který slibuje, že z vašeho auta udělá „hypercar look“ za 3,27 USD. Po zkušenosti s pověstnou čínskou kvalitou jsem si ale tentokrát dal opravdu záležet. V recenzích jsem pečlivě pročítal komentáře kupujících, abych se ujistil, že vybrané kabelové prvky zvládnou očekávané proudové zatížení a nerozpustí se při prvním připojení nabíječky jako levná zmrzlina na slunci.
Základem plánovaného zlepšováku je dvoulinka z kabelů průřezu 16 AWG, vybavená přípojnými oky, pojistkou 15 A a konektorem SAE. Přestože se z pohledu průřezu kabelu 1,5 mm2 jedná o nejslabší článek v kombinaci s ostatními prvky, je i tak vyhovující pro trvalé připojení k baterii a zároveň umožňuje bezpečné a pohodlné připojení nabíječky kdykoliv je potřeba. Za sadu dvou kusů (i když reálně stačí jen jeden) jsem zaplatil 93 Kč: https://www.aliexpress.com/item/1005006112160384.html.
Dalšími součástmi kabelového rozvodu jsou konektory SAE, které budu potřebovat pro následnou úpravu nabíječky. Aby všechno do sebe zapadalo jako stavebnice pro dospělé, rozhodl jsem se pořídit set pěti konektorů SAE se silnými přípojnými kabely 14 AWG (průřez 2,5 mm2). Za tenhle set jsem na čínské poměry zaplatil relativně vysokou částku 133 Kč, ale je to prostě cena za tlusté kabely: https://www.aliexpress.com/item/1005006852136766.html.
Nejtlustší kabely v celé sestavě nakonec měla koncová součást – vlhku odolná SAE zásuvka s vodiči 12 AWG (průřez 4 mm2) o délce 30 cm. Přesně ten typ komponentu, který člověku dodá pocit, že to celé začíná vypadat profesionálně, a ne jako improvizace z toho, co zbylo v šuplíku po dědovi elektrikáři. Tuhle zásuvku lze pořídit za zhruba 70 Kč, například zde: https://www.aliexpress.com/item/1005006104813888.html. Já jsem ji kupoval v bundle s jiným zbožím, takže mě vyšla na sympatických 47 Kč.
Chtěl jsem původně na čínském obchodním portále koupit také nezbytné propojovací kabely minimální tloušťky 12 AWG. Jenže jejich ceny byly pro mě naprosto neakceptovatelné. Nakonec jsem tedy hledal dál a za výhodnější cenu 170 Kč za balení 25 metrů kabelu s průřezem 4,5 mm² jsem pořídil kvalitní vodiče v černém a červeném provedení na polském Allegro. Chtěl jsem připojit odkaz na aktuální nabídku, ale ta už bohužel není k dispozici. Ještě dodám, že ten černý jsem nakonec vůbec nepotřeboval.
Když jsem přemýšlel o umístění zásuvky, uvědomil jsem si, že Smart nemá v kufru žádnou zásuvku, do které by se mohla například připojit autolednička. Proto jsem se rozhodl, že zabiji dvě mouchy jednou ranou, pokud zásuvku umístím právě do kufru. Jednak tím získám pohodlný přístup pro nabíjení baterie, a zároveň tím Ropík dostane funkci, kterou měl mít už dávno – možnost napájet drobná zařízení v zavazadlovém prostoru.
A aby byla montáž zásuvky co nejjednodušší, rozhodl jsem se ji zabudovat do plastového víka pro přístup k žárovkám zadního světla na pravé straně kufru. To víko je pro tenhle účel naprosto ideální – dá se snadno vyjmout, člověk si ho odnese domů na stůl, uvaří si k tomu kávu a v klidu a teple provede celou vestavbu.
Uprostřed horní části víka jsem fixem obkreslil obrys oválné krytky zásuvky a počkal jsem, až nebude manželka doma. Ne že bych jí nevěřil, ale vysvětlovat, proč leží plastový díl z kufru Smartu na kuchyňské lince, zatímco já v ruce držím Dremel, by bylo na delší debatu.
Když byl byt bezpečně prázdný, pustil jsem se do práce. Pomocí jemné frézky v brusce Dremel jsem podle obrysu vyfrézoval do plastu skoro přesný otvor pro zásuvku. Šlo to překvapivě dobře – plast víka je dostatečně pevný, ale zároveň se nechová jako pancíř z tanku. Stačilo jen držet stabilní ruku a dávat pozor, aby se z oválu nestal abstraktní tvar, který by Smartu dodal nechtěný „umělecký prvek“.
Pak už stačilo zasunout zásuvku do vyfrézovaného otvoru ve víku a pojistit ji dvojicí přibalených vrutů. Ty vruty jsou pro tento účel zbytečně dlouhé – skoro jako by výrobce počítal s tím, že je budete montovat do dveří od bunkru – ale nechtěl jsem se zdržovat jejich zkracováním. Hlavní bylo dávat pozor, abych je během utahování nezašrouboval do kuchyňské desky. Představa, že bych musel vysvětlovat, proč je v pracovní ploše nový pár „technických otvorů“, mě motivovala k maximální opatrnosti.
Při prohlídce upevněné zásuvky jsem zjistil, že ostré hroty šroubů na vnitřní straně víka mohou být během manipulace docela nebezpečné. Ale co teď s tím? Kalené šrouby bych nedokázal snadno uštípnout kleštěmi a jejich vyšroubování za účelem uřezání bruskou jsem zavrhl z pohodlnosti a obavy, že si uříznu něco jiného. Nakonec jsem na ně navlékl smršťovací bužírku, která poskytne uspokojivou ochranu.
Pohled na vnitřní stranu víka s osazenou zásuvkou poskytuje následující obrázek.
A ještě připojuji obrázek s pohledem na přední stranu víka. Práci v kuchyni mám tím dokončenu a dále již musím pokračovat v zimě nevytápěné garáži.
Červený kabel z kufru auta k baterii do prostoru před sedadlem spolujezdce jsem protáhl docela snadno pod kobercem. Smart má v interiéru překvapivě málo míst, kde by se kabel mohl zaseknout nebo ztratit v nějaké dutině, takže stačilo lehce nadzvednout koberec a kabel elegantně zasunout pod pěnový podklad.
Kabel s průřezem 4,5 mm² je dostatečně robustní na to, aby bezpečně zvládl nabíjecí proudy, a zároveň dostatečně poddajný, aby se nechoval jako kus armovací oceli. Lze předpokládat, že se během nabíjení nijak zahřívat nebude, takže jeho kontakt s pěnovým podkladem koberce nepředstavuje žádný problém.
Z dvoulinky se SAE konektorem a připojovacími oky jsem u červeného kabelu odstřihl jeho konec s pojistkou tak, aby u něj zůstal dostatečně dlouhý zbytek pro napojení. Pojistka musí zůstat co nejblíže baterii, takže tahle úprava byla nezbytná.
Pak jsem červený kabel od konektoru propletl a připájel vzadu u budoucí zásuvky s červeným kabelem protaženým autem. Pájení je v tomhle případě ideální – spoj je pevný, vodivý a nehrozí, že by se časem uvolnil, jako se to občas stává u levných lisovacích spojek. Po pájení jsem spoj pečlivě izoloval smršťovací bužírkou.
Odstřižený konec s pojistkou jsem obdobným způsobem připájel k červenému kabelu přitaženému do prostoru autobaterie. Tady je důležité, aby pojistka zůstala co nejblíže samotné baterii – přesně tak, jak to mají rády všechny bezpečnostní normy i zdravý rozum.
Když jsem po nadzvednutí koberce v kufru našel ideální, dobře přístupné přípojné místo pro ukostření, rozhodl jsem se, že nemá smysl vést černý kabel od zásuvky až k mínusovému pólu baterie. Smart má karoserii z poctivého kovu, takže proč nevyužít to, co už tam je.
Na pravé straně karoserie jsem objevil zemnící šroub s průměrem přesně odpovídajícím kovovému očku na černém kabelu od SAE konektoru. To byla příjemná změna. Stačilo tedy jen klíčem velikosti 10 mm povolit matici, nasadit očko kabelu a matici znovu dotáhnout.
Takto vytvořený přívod napájení od baterie jsem ukryl pod plastový obklad kufru a koberec položil zpět na své místo. Tím se celá kabeláž elegantně schovala a nic nepřekáží ani při běžném používání kufru.
Před nasazením víka s novou zásuvkou jsem ještě propojil její SAE konektor s konektorem přívodního kabelu. Teoreticky jsem mohl oba SAE konektory odstřihnout a spoj provést napevno, ale líbí se mi možnost rozpojení v případě, že bude potřeba víko někdy demontovat. Je to praktické, čisté, a hlavně servisně přívětivé řešení.
SAE konektory drží docela pevně, takže nehrozí, že by se spoj samovolně rozpojil. A když člověk někdy bude chtít víko sundat – třeba kvůli výměně žárovky nebo další úpravě – stačí jen rozpojit konektory a víko je volné. Žádné tahání za kabely, žádné násilí, žádné improvizované akrobatické výkony v kufru.
Posledním krokem instalace zásuvky je připojení červeného kabelu s pojistkou k plusovému pólu autobaterie. I tady se ukázalo, že Smart umí občas příjemně překvapit – opět jsem s výhodou použil stávající přípojný šroub s maticí (pro klíč velikosti 10 mm), který pasoval přesně na očko kabelu. Tím se obousměrný napájecí okruh uzavřel a zásuvka v kufru je nyní trvale napájená přes pojistku umístěnou u baterie.
Abych mohl nyní autobaterii pomocí nové zásuvky nabíjet, musel jsem si upravit kabely u nabíječky. K tomu jsem použil dva zakoupené SAE konektory s krátkými přívodními kabely. Tyhle malé kousky kabeláže jsou ideální pro podobné úpravy – mají dostatečně silné vodiče, konektory jsou robustní, a hlavně umožňují rychlé a bezpečné připojení i odpojení.
Obě klešťové svorky nabíječky jsem odstřihl s cca 30 cm jejích původních kabelů. Tím jsem si ponechal rezervu pro jejich budoucí alternativní použití. Namísto nich jsem k nabíječce natrvalo připojil jeden z dvojice SAE konektorů. Vodiče jsem opět propletl, pečlivě propájel a zaizoloval smršťovací bužírkou.
Abych mohl nabíječku používat i původním způsobem, tedy připojením přímo na baterii, osadil jsem na kabely odstřižených svorek druhý ze SAE konektorů. Tím vznikl jednoduchý adaptér: na jedné straně původní klešťové svorky, na druhé straně SAE konektor, který lze kdykoliv připojit k nabíječce.
Tady jsem ale narazil na klasický problém SAE konektorů: při spojení dvou stejných konektorů dojde k přepólování vodičů. Je to vlastnost jejich konstrukce – a člověk si toho všimne přesně ve chvíli, kdy červený kabel najednou pokračuje černým a černý červeným. Pro vzájemné propojování SAE konektorů existují speciální redukce, které tento problém řeší. Já ale nechtěl redukci do okruhu přidávat.
Takže v případě svorkového zakončení jsem nesměl propojit kabely podle barev, ale musel jsem je záměrně prohodit. Elektricky je to správně, vizuálně to ale působí jako malý chaos. Aby to později nebilo do očí, navlékl jsem předem na kabely smršťovací bužírku, kterou úsek s „nelogickým“ barevným značením elegantně skryju.
Výsledek mé modifikace nabíječky vidíme na následujícím obrázku. Nabíječka má nyní na svém výstupu napevno připojený SAE konektor, který nahrazuje původní klešťové svorky. Druhý SAE konektor je součástí krátkého adaptéru zakončeného původními svorkami, takže nabíječku lze stále použít i klasickým způsobem.
Výsledkem je, že nabíječku teď stačí jen „zacvaknout“ do zásuvky v kufru a nabíjení může začít. Žádné složité zpřístupňování baterie, žádné balancování v prostorách pod nohama spolujezdce.
Kabel nabíječky protahuji skrze zadní okno auta, které mohu po zapojení přivřít. Smart má naštěstí zadní okno řešené tak, že i při lehkém přivření vytvoří dostatečný prostor pro kabel, aniž by ho skřípl nebo poškodil.
Je to vlastně elegantní způsob, jak nabíjet auto bez toho, aby člověk musel nechávat otevřené dveře nebo okno. A zároveň to působí překvapivě civilizovaně – kabel vede přímo do kufru, kde čeká nová zásuvka, a celé to vypadá jako tovární řešení, které výrobce prostě zapomněl do auta namontovat.
Přivřené okno navíc funguje jako jednoduchá bariéra proti hmyzu, kočkám, zvědavým kunám a dalším tvorům, kteří by jinak mohli považovat interiér Smartu za lákavé místo k průzkumu.
