28.8.2009, 8:00 vyrážím sám z Brna směr Vídeň, Benátky, Janov, Ventimiglia, Nice, Marseille, Nimes, Barcelona, Figueres, cíl: L'Estartit, kde na mě čeká přítelkyně.Z placení dálnic se mi protáčí panenky. Vychází to zhruba na 10euro na 100km. Přespávám ještě v Itálii mezi Janovem a Ventimiglia. Za sebou mám 1200km. Spím v autě na karimatce na sklopeném
sedadle spolujezdce. Hlavu mám položenou na palubce a nohy smotány v kufru. Překvapivě pohodlné
doporučuju vyzkoušet. Druhý den zabloudím v Nice. Zachraňuje mě starší pár v novějším Smartu. Díky nim se dostanu zase na dálnici. Taková smartovská výpomoc . Do svého prvního cíle (Estartit) přijíždím 29.8. v 16:30.Dál naše putování pokračuje v plné polní. Naše společná zavazadla zaplní prckův kufřík tak, že sotva ještě vidím ven skrz zadní okno. Zajíždíme si do Figueres a Cadaqués po stopách Salvatora Dalího a pak míříme na Barcelonu. Spíme v hotelu F1 poblíž Barcelony. Zamluvíme si i další noc. 35 euro za pokoj není tak zlé. Dva dny užíváme Barcelonu. Moje první zkušenost s tak velkým městem. Nechápu, jak tam může někdo jezdit ve větším autě. Po těchto dvou dnech je nám jasné, že pokud utratíme tolik za hotely a parkovné, dojedeme do půlky naší plánované trasy a zbytek budem tlačit auto. Nadále až na vyjímky spíme v cyklistickém stanu u auta. Protože to není moc legální, většinou zajedeme kus od silnice a tam zakempíme. Tímto způsobem ušetříme dost peněz a taky čas.
Pokračujeme návštěvou města Valencia a Murcia. V Murcii nemám svůj den a na jednom z příšerných kruhových obězdů, kde je silnice snad širší než poloměr objezdu, nabořím do španělky po levé straně, která k mému překvapení nezůstala na objezdu, ale vyjela ven. Přesto, že následky nehody jsou minimální (odřené blatníky) o zkažený den je postaráno. Ještě že přítelkyně mluví španělsky, takže se nemusím při sepisování papírů o nehodě s nikým moc vybavovat. Pokračujeme na Granadu. Kontroluju olej. Právě včas, protože hladina klesla po 3000km až na spodní hranici. Když jsem vyrážel, byla tak ve 3/4. Z Granady vyrážíme rovnou na jih k moři. Naším cílem je Nerja - balkon evropy, kde si dáme dovolenou od dovolené a dva dny se válíme na pláži. Jedeme dál: Málaga, Gibraltar, Algeciras. V Algeciras si berem levný pokoj v hotelu, vyperem a zaparkujem prcka na jediné neplacené (přeplněné) parkoviště. To se podaří jen díky rozměrům auta. Půl parkovacího místa zabírá palma
.Vyrážíme na trajekt do Maroka, kde se zdržíme 4 dny. Jedeme bez auta, takže se o téhle části nebudu rozepisovat.13.9. se vracíme do Algeciras, prcek OK. Hned vyrážíme dál směr Cádiz. Spíme ve stanu mezi větrnými elektrárnami. Pokračujeme Cádiz, Sevilla (tam jdem na skvělé vystoupení flamenca), Mérida a Ciudad Rodrigo, kde to zalomíme rovnou do Portugalska a míříme na Porto. Spíme kdesi u benzínky. V 5:00 se budíme celí promrzlí, tak se spakujem a pokračujeme dál. Ujeli jsme rychle štreku na sever a podnebí je tu o poznání chladnější. Do Porta dorazíme 17.9. dopoledne. Ráz Portugalské krajiny je jiný. Podobně jak u nás z vesnice do vesnice - malá sympatická země malovaných kachlí Azulejos. S Portugalskem se loučíme návštěvou nejstarší vesnice Ponte de Lima. Míříme do Galície: Santiago, La Coruna, Mondonedo, Oviedo (nejstarší město katolického Španělska), León. Míříme na Santander, spíme nedaleko Boňar. Znovu nás budí mráz. Zabalíme to. Auto ukazuje 1°C! Tohle bylo o zdraví. Nechápeme jaktože je taková zima, ale záhy pochopíme. Vydali jsme se trochu nevědomky skrz pohoří Picos de Europa. Zažívám nejdelší sérii serpentin v životě. Silnice jak zvlněný koberec, krávy na cestě. Scenérie které se před námi otevírají by ale stály i za větší trápení. Pokračujeme: Santander, Bilbao a San Sebastian, kde si vyzkouším, co s člověkem umí udělat dvoumetrové vlny.
Opouštíme Španělsko 23.9. a jedem na Bordeaux, kam dorazíme druhý den. Zdržíme se jen krátce. Kupujem průjezdovou mapu Francií. Chceme se vyhnout drahým dálnicím. Míříme na Paříž, kde prožívám svůj druhý šok z hustoty dopravy. Parkomaty na ulici nefungují na mince, ale na jakési karty, které si musíte koupit v tabáku. Hodina parkování na ulici nedaleko Eifelovky stála kolem 2,5 eura. Jinde to nebylo moc lepší. Celý den jsme v Paříži. Navečer se vymotáme směr Německo. Spíme naposledy ve stanu. Naposledy k našemu štěstí, protože se nám zlomí článek napínacího prutu stanu. 26.9. jedeme celý den domů. V Praze nás vítá ohňostroj (díky ti papeži!
). Jedeme na Brno přes D1. To je vám snad nejhorší silnice v Evropě. V cíli jsme chvíli před půlnocí.
Najeli jsme přes 8000km. Do auta jsem nalil tak 0.8l oleje. V zásadě jsme neměli navigaci (stará a neaktualizované mapy). Podrobný atlas Španělska byl sice fajn, ale vždycky jsme se potýkali se špatnými nájezdovými mapami měst (na detailu chybělo vyznačení, která ulice vede na které město). Proto první kroky v každém městě mířily na turistické informace, kde nám dali jednoduchou mapku. S tou se většinou dalo z města bez komplikací vyjet. Celá akce nás vyšla asi na 2000euro (včetně Maroka). Nebýt způsobu, jakým jsme přespávali, bylo by to podstatně více. Autokemp jsme vůbec nevyzkoušeli, protože když jsme sečetli sazbu za 2 lidi, auto a stan, vyšlo to skoro stejně jako levný hotýlek. Tak třeba i ve Francii se nám podařilo narazit na pokojík za 22euro, se společnými toaletami. Na to je ale potřeba trochu štěstí. Myslím, že až někdo přijde s dobrým nápadem na provoz sítě levných nocleháren, slušně na tom vydělá. Benzín mělo k naší radosti nejlevnější zrovna Španělsko většinou pod 1,1euro/litr zelené95. Trochu horší to bylo v Portugalsku a nejhorší asi ve Francii, kde jsem jednou bral i za
1,4euro. Přesvědčili jsme se taky, že s Francouzi jedině francouzsky. Taky se musí počítat s tím, že prcek jede na dlouhé trati déle a nesvědčí mu silý boční vítr.Celkově vzato byl to skvělý zážitek. Plánujem takhle projet i naši drahou vlast
.odkaz na celou galerii fotek: http://dadas94.rajce.idnes.cz/
máme jiné plány 
