1. Královehradecký sraz aneb "Na kafe pod Kuňku".
Napsal: pon 03 dub 2017, 17:15
Ačkoliv to nebylo nikde na fóru veřejně annoncováno, prosáklo se ke mně (asi skrze Hoboje), že Hradečáci na první dubnovou neděli plánují takový malý, sousedský sraz smarťáků. Vcelku jsem neváhal a vnutil jsem se k Hobojovi za spolujezdce, čímž jsem vyřešil jeho polemiku:"Jet či nejet, to je oč tu běží!".
Počasí u nás ráno nevypadalo nijak slibně, při jízdě okolo Hořic v Podkrkonoší docela vydatně pršelo, ale po dojezdu na místo se z toho všeho vyklubal příjemný slunečný den i s velice slušnou teplotou vzduchu - na tričko. Jen s dohledností to bylo z důvodu kouřma horší - proti slunci asi 5 km, po slunci asi 15 km.
Sraz byl zahájen přivítáním na parkovišti pod Kunětickou horou.
Samozřejmě, jako správní Smarťáci si všichni účastníci museli seskupená auta vyfotit:
Ano, všichni ti lidé na fotografii jsou "účastníci zájezdu"! Obvyklí obdivovatelé si nás zatím nevšimli. Asi proto, že "naše" louka byla až za parkovištěm, takže mazlíci nebyli z cesty na hrad vidět.
Abychom si mohli HRAD prohlédnout, bylo nutno vystoupat o 55 metrů výše po cestě 800 metrů dlouhé. Jenom předsunutí průzkumníci vyrazili nahoru autem a museli pak na ostatní nějakou dobu čekat.
Velitel průzkumníků ve vrcholovém táboře vyhlíží ostatní účastníky:
Ti si však dali na čas, protože už cestou nahoru fotili všechno možné. Hrad zdola ...
nebo první skupinové foto .... (v pozadí v oparu jsou Pardubice)
Nakonec se nám přece jen podařilo vyšplhat až na hradní nádvoří. Fakt krásný stavby, pěkně opečovaný, prostě kýč jak hrom.
Bohužel, tady začaly naše restauračně-občerstvovací potíže. Na této fotografii je zobrazena nejdůležitější část hradu - restaurace. No a ta byla co? No co byla? Byla zavřená! Takže žádné kafčo na Kuňce! Pěkně mazat dolů a zkusit to v jedné z restaurací v "base campu".
Nakonec jsme došli SEM (fotku nemám). Restaurace má nejméně dvě části, jedna z nich je místními nazývána "Stodola". Zde naše restaurační potíže pokračovaly druhou etapou. Nevím, zda právě v 16 hodin vrcholil nával hostů, ale od našeho příchodu po otázku "Co si dáte k pití?" uběhlo 20 minut. Za dalších asi 10 minut slečna začala pití přinášet, ale 6 kofol, 3 turci a 1 latté jí zabralo další čtvrthodinu. Teprve někdy poté došlo na otázku "Chcete něco jíst?.
Ale jinak je to místo zajímavé, plné turistických atrakcí. Nestihli jsme je navštívit všechny, to rozhodně ne. Ale setkání s kolegou si nechal ujít málokterý z mužů:
Na tomto místě už před námi ležel jen jediný cíl - naskákat do aut a hurá na Hradec!
Na začátku Hradce byla malinká technická přestávka. Sice základní příčinou bylo, že jeden z řidičů našeho "severního křídla" potřeboval doplnit palivo, ale využili jsme ji i k tomu, abychom se seřadili ke spanilé jízdě.
Pěkně v poklidu jsme projeli celé historické centrum - od Malého náměstí přes Velké náměstí na Mosteckou ulici a Gočárovu třídu a dalšími ulicemi ven z města.
Naším dalším cílem byl zámek Hrádek u Nechanic.
Samozřejmě, nejdříve jsme museli někde zaparkovat. Velké parkoviště s dostatkem volného místa bylo hned před zámeckou branou ...
Dokonce po nás nikdo nechtěl žádné peníze! Asi to bylo tím, že jsme přijeli v pět pí-em, kdy zámek byl už hodinu zavřený.
Jinak tomu mělo být v tomto stavení, které se nachází hned za vstupní branou do areálu zámku. Dříve asi domek pro zahradníka, dnes údajně restaurace. Tam měli mít otevřeno do 18:00, tak jsme se rozhodli, že když je 17:30, tak si nejprve tady dáme v poklidu kávu a pak teprve okoukáme zámek. Bohužel, ta paní s kocourem, koštětem a bradavicí na nose, která tam dělala hospodskou, měla jiný názor - že má zavřenou kasu, že už zavírá apod. Zkrátka a jednoduše nás poslala do ... zámecké zahrady. Ale jestli jsem dobře slyšel, jeden z "účastníků zájezdu" ji následně do té zahrady poslal také.
Zámek jsme obešli ze všech stran.
Na schodech k zámku jsme si udělali skupinovou fotku.
Bohužel, nejsme na ní všichni. Někteří zůstali na parkovišti, kde pomocí Hoboje a jeho diagnostiky vrtali do svých SAMek. Také tam chybí Liborova manželka, bo drží v ruce čočku (od foťáku, jakou jinou jste mysleli?).
Zámeckou zahradu prodali golfistům, takže jsme se nemohli projít ani do daleka, ani do široka a protože některým z nás se pořád ještě nechtělo domů, ukecali jsme se navzájem, že na to kafíčko si zajedeme do Nechanic. Valná většina z nás tak udělala.
Ano, tentokrát jsme to popletli my a zastavili u jiné hospody, než na které jsme se domluvili, nicméně se ukázalo, že restaurace U Ságnerů nebyla špatná volba.
Zde jsme konečně v klidu pojedli a popili, i na to kafíčko a družnou zábavu došlo. Sice někteří nesmělí a málo zkušení noví členové neměli tak ostré lokty, aby se dokázali vměstnat k největšímu společnému stolu
ale jak sami již včera napsali, srazík se jim líbil a tento drobný ústrk jim dobrou náladu nezkazil.
Teprve když slunce zalezlo za obzor a začalo se citelně ochlazovat, zaplatili jsme, rozloučili se
a vyrazili k domovům. Kam až? No, přestože to byl Královehradecký srazík, tak jsme se rozjížděli např. do Poličky, do Prahe, do Jesenice u Prahy, do Jablonce a Lučan nad Nisou atd. Nejvzdálenější účastníci přijeli dokonce ze z Plzně!
Závěrem si dovoluji prohlásit, že to byl výborně strávený nádherný den! S chytrými, slušnými a příjemnými lidmi, s pár kilometry za volanty našich milovaných aut ... Takový den, který já, ale určitě i ostatní účastníci, rádi zažijeme znovu.
Vážení Hradečáci, děkujeme Vám, že jste pro nás tento nádherný den připravili!
Počasí u nás ráno nevypadalo nijak slibně, při jízdě okolo Hořic v Podkrkonoší docela vydatně pršelo, ale po dojezdu na místo se z toho všeho vyklubal příjemný slunečný den i s velice slušnou teplotou vzduchu - na tričko. Jen s dohledností to bylo z důvodu kouřma horší - proti slunci asi 5 km, po slunci asi 15 km.
Sraz byl zahájen přivítáním na parkovišti pod Kunětickou horou.
Samozřejmě, jako správní Smarťáci si všichni účastníci museli seskupená auta vyfotit:
Ano, všichni ti lidé na fotografii jsou "účastníci zájezdu"! Obvyklí obdivovatelé si nás zatím nevšimli. Asi proto, že "naše" louka byla až za parkovištěm, takže mazlíci nebyli z cesty na hrad vidět.
Abychom si mohli HRAD prohlédnout, bylo nutno vystoupat o 55 metrů výše po cestě 800 metrů dlouhé. Jenom předsunutí průzkumníci vyrazili nahoru autem a museli pak na ostatní nějakou dobu čekat.
Velitel průzkumníků ve vrcholovém táboře vyhlíží ostatní účastníky:
Ti si však dali na čas, protože už cestou nahoru fotili všechno možné. Hrad zdola ...
nebo první skupinové foto .... (v pozadí v oparu jsou Pardubice)
Nakonec se nám přece jen podařilo vyšplhat až na hradní nádvoří. Fakt krásný stavby, pěkně opečovaný, prostě kýč jak hrom.
Bohužel, tady začaly naše restauračně-občerstvovací potíže. Na této fotografii je zobrazena nejdůležitější část hradu - restaurace. No a ta byla co? No co byla? Byla zavřená! Takže žádné kafčo na Kuňce! Pěkně mazat dolů a zkusit to v jedné z restaurací v "base campu".
Nakonec jsme došli SEM (fotku nemám). Restaurace má nejméně dvě části, jedna z nich je místními nazývána "Stodola". Zde naše restaurační potíže pokračovaly druhou etapou. Nevím, zda právě v 16 hodin vrcholil nával hostů, ale od našeho příchodu po otázku "Co si dáte k pití?" uběhlo 20 minut. Za dalších asi 10 minut slečna začala pití přinášet, ale 6 kofol, 3 turci a 1 latté jí zabralo další čtvrthodinu. Teprve někdy poté došlo na otázku "Chcete něco jíst?.
Ale jinak je to místo zajímavé, plné turistických atrakcí. Nestihli jsme je navštívit všechny, to rozhodně ne. Ale setkání s kolegou si nechal ujít málokterý z mužů:
Na tomto místě už před námi ležel jen jediný cíl - naskákat do aut a hurá na Hradec!
Na začátku Hradce byla malinká technická přestávka. Sice základní příčinou bylo, že jeden z řidičů našeho "severního křídla" potřeboval doplnit palivo, ale využili jsme ji i k tomu, abychom se seřadili ke spanilé jízdě.
Pěkně v poklidu jsme projeli celé historické centrum - od Malého náměstí přes Velké náměstí na Mosteckou ulici a Gočárovu třídu a dalšími ulicemi ven z města.
Naším dalším cílem byl zámek Hrádek u Nechanic.
Samozřejmě, nejdříve jsme museli někde zaparkovat. Velké parkoviště s dostatkem volného místa bylo hned před zámeckou branou ...
Dokonce po nás nikdo nechtěl žádné peníze! Asi to bylo tím, že jsme přijeli v pět pí-em, kdy zámek byl už hodinu zavřený.
Jinak tomu mělo být v tomto stavení, které se nachází hned za vstupní branou do areálu zámku. Dříve asi domek pro zahradníka, dnes údajně restaurace. Tam měli mít otevřeno do 18:00, tak jsme se rozhodli, že když je 17:30, tak si nejprve tady dáme v poklidu kávu a pak teprve okoukáme zámek. Bohužel, ta paní s kocourem, koštětem a bradavicí na nose, která tam dělala hospodskou, měla jiný názor - že má zavřenou kasu, že už zavírá apod. Zkrátka a jednoduše nás poslala do ... zámecké zahrady. Ale jestli jsem dobře slyšel, jeden z "účastníků zájezdu" ji následně do té zahrady poslal také.
Zámek jsme obešli ze všech stran.
Na schodech k zámku jsme si udělali skupinovou fotku.
Bohužel, nejsme na ní všichni. Někteří zůstali na parkovišti, kde pomocí Hoboje a jeho diagnostiky vrtali do svých SAMek. Také tam chybí Liborova manželka, bo drží v ruce čočku (od foťáku, jakou jinou jste mysleli?).
Zámeckou zahradu prodali golfistům, takže jsme se nemohli projít ani do daleka, ani do široka a protože některým z nás se pořád ještě nechtělo domů, ukecali jsme se navzájem, že na to kafíčko si zajedeme do Nechanic. Valná většina z nás tak udělala.
Ano, tentokrát jsme to popletli my a zastavili u jiné hospody, než na které jsme se domluvili, nicméně se ukázalo, že restaurace U Ságnerů nebyla špatná volba.
Zde jsme konečně v klidu pojedli a popili, i na to kafíčko a družnou zábavu došlo. Sice někteří nesmělí a málo zkušení noví členové neměli tak ostré lokty, aby se dokázali vměstnat k největšímu společnému stolu
ale jak sami již včera napsali, srazík se jim líbil a tento drobný ústrk jim dobrou náladu nezkazil.
Teprve když slunce zalezlo za obzor a začalo se citelně ochlazovat, zaplatili jsme, rozloučili se
a vyrazili k domovům. Kam až? No, přestože to byl Královehradecký srazík, tak jsme se rozjížděli např. do Poličky, do Prahe, do Jesenice u Prahy, do Jablonce a Lučan nad Nisou atd. Nejvzdálenější účastníci přijeli dokonce ze z Plzně!
Závěrem si dovoluji prohlásit, že to byl výborně strávený nádherný den! S chytrými, slušnými a příjemnými lidmi, s pár kilometry za volanty našich milovaných aut ... Takový den, který já, ale určitě i ostatní účastníci, rádi zažijeme znovu.
Vážení Hradečáci, děkujeme Vám, že jste pro nás tento nádherný den připravili!
Peknej pohodickovej sraz, zadny zbytecny ceremonie
sraz byl fakt super. Další hradecký bude určite zase i s plzeňskou účastí a věřím že to bude brzy i naopak 